thomas hoepker

rozjuchané knihomolky

Na základě dvou článků v Respektu pana Slavíka o současné folkové - popové - altrnativní ženské muzice, jsem se zamyslela nad vlastním obsahem iTunes. Nejspíš je totožný s tím jeho, čímž utrpěla má "originalita". Proč ale tyto dámy posloucháme, a které to vlastně jsou?

Regina Spektor (*1980, Moskva)
Její hlas poznáte kdykoliv. Osobité písně ve stylu duševní výpovědi mají většinou podobu krátkých příběhů. Písně nejsou příběhy z jejího života, ale vznikají v její fantazii. Vliv na ni má především klasická hudba, The Beatles, Tom Waits, Leonard Cohen a Edith Piaf. Letos ji vyšlo její páté album "Far".

Lily Allen (*1985, UK)
Podle Benjamina Slavíka zpívá Lily chytrý pop, kterým by nemělo utrpět vaše IQ. Zvolila strategii prodávat svou hudbu, nikoli sebe. Nejedná se o nic komplikovaného: melodie jsou sladké a zároveň reggae, v projevu žvatlá a drmolí. V textech je čistá reflexe holčičího života ve velkoměstě.

Kate Nash (*1987, UK)
Prý Artic Monkeys v sukních. Písničkářka, která umí hrát na spoustu nástrojů, zpívá o životě ve městě: "Je to pop přímo od srdce napsaný opravdovými lidmi. Nic umělého." Pyšní se jedním albem "Made of Bricks" a příští rok čekáme na další ...

Za sebe bych chtěla určitě doporučit ještě Tori Amos, Joni Mitchell, Aimee Mann a Feist.

Z našich luhů a hájů bych upozornila na Emu Brabcovou z Khoiby a Moniku Lohrerovou z Nieriky.

Pěkný poslech nejlepších písničkářek!

podzimní nostalgie

Zjistila jsem, že mám naprosto škaredou knihovnu, přeplněnou a chaotickou. I když se budu do půl roku stěhovat, stejně bych s tím chtěla udělat něco dřív. Podívám se na ni a mám stres :( Dobře, dneska je ten den!

Koupila jsem si několik knih, všechny zklamaly, až na jednu, od které jsem nic nečekala. Pochoutka od Muriel Barbery má jediné štěstí, že je tak tenká. Těším se na ni tak dlouho a ... nic. To je smutek. Srmt Zajdy Munroa na tom byla o kapánek lepší, ale taky jsem se už nemohla dočkat konce. Nick Cave mě tentokrát nezaujal. Řezárna Louise Welsh měla k mému uspokojení nejblíž, ale musela bych půlku knihy vytrhnout. Tolik zbytečností mě ubíjelo. Pak přišla Lucka s Rabínovou dcerou ... nemůžu tomu uvěřit ... začala jsem včera večer a je velká naděje, že dneska skončím.

Normálně je pro mě toto podzimní počasí útěchou a nemůžu se ho nabažit. Jenže jsem si koupila holgu a chtěla bych s ní i něco vyfotit, což v tom "sněhu" a lijáku jaksi nelze. Tak stále čekám s prstem na spoušti ...

Raději jsem zapla iTunes a poslouchám pořád dokola všechny alba Franze Ferdinanda. Čekám na Horáčkovo Kudykam a 2Bobule. Urputně sháním dvě levné letenky na jaro do Paříže. A venku ... sněží!

google analytics

* dneska si spouštím google analytics ... trochu pozdě, ale přece :)

imprese 1.

lomografie

Velice svižně jsem se rozhodla a zakoupila ve FotoŠkoda svůj první Lomo Holga 120 mm Pinhole. Už mě omrzela klasická fotografie (nebo spíš jsem zjistila, že mi bude dlouho trvat, než si našetřím na pořádný objektiv) a zainvestovala jsem do "mrtvého" filmu.

K artové fotografii mě přivedl flexaret bubeníka Nicelandu a holga pražskéhé milovníka Berlínu. Otevřela jsem si google a zadala heslo lomografie ...

Lomo znamená Leningradskoje optikomechaničeskoje objediněnije. A taky je to kouzelné slovíčko pro tisíce lomografů po celém světě, pro které je lomo nezbytným společníkem na každý den a pro každou příležitost.

Pro lomografa není technická stránka fotografování důležitá. Hlavní je požitek z focení a lomotek. Jedná se o focení bez pravidel s deseti pravidly :)))

1. Všude, kam jdete, berte si své lomo.
2. Foťte kdykoliv - ve dne & v noci.
3. Lomografie není překážkou, ale součástí vašeho života.
4. K tomu, co chcete fotit, se přibližte co nejvíc.
5. Nemyslete.
6. Buďte rychlí.
7. Nemusíte předem vědět, co zachytíte na film.
8. Nemusíte to vědět ani pak :)
9. Střílejte od boku.
10. Vykašlete se na pravidla.

Stále mít u sebe své lomo, fotit cokoliv a jakkoliv, a pak se zatajeným dechem čekat na výsledek - to je kouzlo lomografie. Lomo není jen způsob fotografování, je to hlavně životní styl!!

*příští zastávka - polaroid*

krásný ztráty & café fra

V Praze je spousta míst, kde se můžete schovat před hlukem velkoměsta. Mně k srdci přirostla dvě taková ...

Když jsem před třemi roky začala používat moleskine, narazila jsem na kavárnu Fra, kde se tyto zázraky prodávají. Od té doby jsem snad pravidelným návštěvníkem a jsem schopna tam utratit majlant za skvělé knihy, které jsou už jinde vyprodané. Odkaz na jejich stránky je zde a na facebook tady.

Při brouzdání po cizích bloggerských pokusech jsem narazila na odkaz Krásných ztrát. Pro mě se tento bar stal útočištěm vždy, když to čas aspoň trochu dovolí. Půl litru zázvorového čaje a roztečený hermelín se zeleným pepřem ... skvělá muzika, zajímaví lidé a chvíle strávené s milovaným člověkem ... web * facebook

Valčík s Bašírem

Pro izraelského tvůrce Ariho Folmana se paradokumentární film stal svébytnou autoterapií, způsobem, jak se vypořádat s válečným traumatem a amnézií. Film reflektuje jeho velice osobní zkušenost z doby první libanonské války, které se zúčastnil jako devatenáctiletý voják. V polovině září roku 1982 se stal v západním Bejrútu jedním z mlčky přihlížejících svědků masakru palestinských civilistů v uprchlických táborech Sabra a Šatíla. Po atentátu na libanonského prezidenta Bašíra Džamáíla do nich vtrhly pomstychtivé jednotky křesťanských falangistů a začaly vyvražďovat celé rodiny. Izraelští vojáci tomu nezabránili a někteří v noci světlicemi usnadňovali libanonským milicím střelbu do bezbranných terčů.

Autobiografický protagonista příběhu, filmař Ari, si na nic z toho nepamatuje. Teprve po setkání se starým kamarádem, jehož v úzkostných snech pronásleduje smečka psů, které v Libanonu postřílel, začne navštěvovat známé a pamětníky, aby si podle jejich útržkovitých zpovědí ujasnil, co se tehdy stalo. A jak začíná oživovat zdeformované vrstvy své, ale také národní paměti, vracejí se mu vzpomínky, jež jeho obranné mechanismy vytěsnily do nevědomí.

Nezvyklá kombinace klasické i flashové animace dvourozměrných postav v digitálně renderovaném 3D prostředí odpovídá autorovu vnímání války coby nesmyslného surreálného šílenství. A potvrzuje i jeho přesvědčení, že tak strašlivé zážitky není možné na filmový materiál realisticky přetransformovat.

****

Dr. House

Není příliš mnoho seriálů, které by si udrželi úroveň napříč sériemi. Dr. House začal 21.9. svou šestou a musím s potěšením říct, že stále na výbornou.

Dr. House (v originále House M.D.) je americký seriál, jehož autorem je Kanaďan David Shore. Americká televize Fox ho vysílá už pátým rokem, první sezóna tedy odstartovala v roce 2004.

Hlavní postavu seriálu je Dr. Gregory House, který šéfuje diagnostickému oddělení nemocnice Princeton-Plainsboro v New Jersey. To by asi nebylo tak úplně jedinečné, a tak pan Shore vymyslel či navrhl muže, který nemá žádnou úctu k autoritám a pacienti jsou mu ukradení.

Spolu s Dexterem a Six Feet Under tvoří vrchol amerického seriálového nebe.

Pro více infa tu.

Sputnik, má láska

Šestý přeložený román Haruki Murakamiho mě zastihl naprosto nepřipravenou. Náhodou jsem o něj zakopla v knihkupectví a hned si ho samozřejmě koupila.

Kdo zná Norské dřevo, bude potěšen, kdo je nezná, bude překvapen a neodolá. O románu Sputnik, má láska se dá hovořit jako o kronice neopětované touhy stejně jako o melancholické love story. Dílo má opět tři hlavní postavy: čtyřiadvacetiletý učitel z Tokia označovaný jako K. a zároveň vypravěč; jeho přítelkyně Fialka, která chce být spisovatelkou a zbožňuje Jacka Kerouacka; Mjú, femme fatale a společensky poměrně vysoce postavená žena se záhadnou minulostí, jež si barví vlasy. Ve dvaadvaceti letech se Fialka poprvé zamilovala. Byla to láska prudká jak tornádo, které se valí vpřed širou stepí... Objekt jejích tužeb byl o celých sedmnáct let starší a měl za sebou svatbu. A aby toho nebylo málo, byla to žena. Fialčin osud na nejmenovaném řeckém ostrově, kam se s Mjú vypraví, je však stejně podivný jako osud jiných autorových hrdinů – náhle zmizí beze stopy. Učitel se vydává ji hledat a ve Fialčině počítači najde dva dokumenty: jeden o její nezměrné touze k Mjú, druhý o její prapodivné minulosti, o nemožnosti milovat, o světě „tady“ a „tam“.